Okénko do mé minulosti ♡ Odkud pramení má vášeň pro cestování?
Cestování. Pro někoho jednou za rok týden v Chorvatsku, pro někoho únik od reality a pro někoho, jako jsem já, způsob života. Když se mě někdo zeptá, proč vlastně pořád cestuji, odpověď je komplikovaně jednoduchá: Mám to v krvi. A za tuhle „cestovatelskou krev“ vděčím jednomu člověku, mému otci.
Otec, dobrodruh s velkým D
Na mém cestovatelském blogu jsem se rozhodla podělit se s vámi o původ mé nezdolné vášně pro objevování světa. Vzorem a inspirací pro mě byl můj táta, muž, který nesnášel stereotyp a nudu, a který mě naučil, že život je nejlepší dobrodružství.
Můj táta nebyl obyčejný člověk. Byl dobrodruhem ve svém pravém jádru, toužícím po svobodě a neustálém poznávání nových míst. Když byl ještě mladý, prostě sebral batoh, nasedl do vlaku nebo autobusu a vyrazil za hranice. Neřešil, že jeho rodiče měli obavy, prostě se pustil do neznáma.
A co víc, neměl plány ani mapy. Měl jen svůj vrozený smysl pro dobrodružství a nekonečnou touhu poznat svět. Pro mnohé byly jeho činy „lumpárny,“ jak by s úsměvem řekl, ale pro mě to byly lekce, které formovaly mé pojetí světa.
Jeho příběhy o náhodných setkáních s místními lidmi, dobrodružných cestách za exotickými kouty planety a neplánovaných dobrodružstvích na cestách mě naplňovaly fascinací a neodolatelnou touhou po vlastních dobrodružstvích.
Pamatuji si, jak mi říkal: „Život je krátký, a tak ho musíš prožívat naplno. Neboj se výzev a nepodceňuj sílu náhody.“ Tyto slova mi zůstaly v srdci a staly se mým životním credem.
Díky mému tátovi jsem si uvědomila, že pravé dobrodružství nezačíná a neskončí jen v knihách nebo filmech, ale že může být součástí každodenního života. A tak jsem se nechala unést jeho duchem dobrodružství a začala objevovat krásy světa a různorodost kultur na vlastní kůži.
Výchova na cestách
Jednou z nejdůležitějších částí mého dětství byly letní prázdniny. Každé léto jsme strávili u moře, kde mě táta učil plavat, potápět se a milovat oceán tak, jak ho miloval on. Když jsme nebyli jsme u moře, byli jsme v zimě na horách. Naučil mě vážit si přírody, nebát se, milovat zvířata, hledat výzvy a nikdy se nevzdávat.
Těmito zážitky mi táta položil základ pro mé pozdější cestování a myslím si, že to ani neví…
Životní změna
Život je komplikovaný a rodinné vztahy ještě komplikovanější. Když mi bylo kolem 15ti let, naše cesty se bohužel rozdělily a rána se mi do teď nezahojila… Táta již není součástí mého života, ale to, co mi dal, je něco, co ve mně zůstává.
Nezáleží na tom, kde je teď táta nebo proč jsme si naše cesty rozdělily. Vděčím mu za cestovatelskou vášeň, kterou ve mně probudil. Vděčím mu za odvahu vyzkoušet nové věci, za lásku k přírodě a za to, že mi ukázal, jak velký a úžasný je tento svět.
Takže když se mě někdo zeptá, proč cestuji, moje odpověď je jednoduchá: Dědím to po svém otci, a za to mu budu vždycky vděčná. Cestování je pro mě nejen způsob, jak poznat svět, ale také způsob, jak lépe poznat sebe. A věřte mi, cesta je dlouhá a plná nádherných zastávek.
Doufám, že tímto příspěvkem jsem vám přinesla trochu inspirace. Ať už máte svoji cestovatelskou vášeň zakódovanou v DNA nebo jste ji objevili sami, nikdy není pozdě začít. Náš svět je plný nádherných míst a čeká jen na vás, abyste je objevili.
Tak co, vezmete mě na nějaké vaše dobrodružství?
