Vítejte na mé sweet stránce, kde život je jedna velká cesta!
Jmenuju se Kristýna a tohle je moje (nejen cestovatelská) výprava.
Jsem cestovatelka, růžová nomádka – a jsem neskutečně ráda, že jsi tady.
Sweet Potatoes on the Way vzniklo z lásky k pohybu, psaní a momentům, které si chceme zapamatovat.
Najdeš tu moje zážitky, myšlenky a možná i pár batátových stop z cesty.
Je to svět viděný mým růžovým pohledem – takový, jaký si přeju sdílet.
A chystám i něco víc… 👀
Když nevíš kudy kam, drž se batátu.
Co tady najdeš (a proč se třeba vrátíš)?
🍠 1. Cestovatelské zápisky s duší
Nečekej průvodce typu „top 10 atrakcí“.
Spíš osobní příběhy, podivnosti z cest, nečekané momenty a praktické tipy, které voní po opravdovosti (a někdy i po batátech).
🧭 2. Pomoc na cestách (nejen těch turistických)
Potřebuješ poradit s itinerářem, máš otázku o destinaci nebo hledáš jen podporu, že „jo, zvládnu to“?
Ozvi se – nehraju si na expertku, ale vím, jaké to je být ztracená… a jak najít směr.
🏝️ 3. Skutečný život nomádky
Práce z pláže zní idylicky. Ale taky někdy prší.
Sdílím reálný život digitální nomádky: svobodu, krize, radosti i ticho mezi Zoom cally.
Tohle není Pinterest – tohle je skutečný svět v pohybu.
📹 4. Videa a momenty, které nevypráví slova
Můj YouTube je jako batátový deník – trochu podivný, trochu sladký, ale hlavně autentický.
Mrkni na místa, která mě zasáhla, inspirovala nebo přivedla k další otázce.
Digitální nomádství: Není to pro každého. A v tom je to krásné.
Digitální nomádství není jen módní termín.
Je to životní styl, který kombinuje svobodu s disciplínou, touhu po cestách s potřebou klidu – a hlavně neustálé hledání rovnováhy mezi „tady“ a „kdekoliv“.
Někdo si ho zamiluje, jiný zjistí, že ho spíš unavuje. A obě cesty jsou v pořádku.
Okénko do minulosti: Kořeny mé touhy po cestách
Říká se, že každý batát má své kořeny.
A ty moje sahají až k prvním cestám s tátou, který byl dobrodruh tělem i duší.
Od dětství na cestách až po momenty, kdy jsem si musela položit otázku, kdo vlastně jsem. Tenhle článek je o vděku, změnách a kořenech, ze kterých roste moje současná cesta.
(Ne)patření do světa neslyšících: Proč jsem zavřela tlumočnické dveře
Někdy si cestu nevybereš ty.
Vybere si tebe.
A přesně tak jsem se dostala ke znakovému jazyku – ne plánovaně, ale srdcem.
Tlumočení mě naučilo vnímat svět jinak. Ticho mezi slovy, sílu gest, a taky to, že jazyk není jen to, co říkáme nahlas.
Ale jak to tak bývá – i batát má svou slupku. A ne všechno, co voní po smyslu, voní taky napořád.
V tomhle článku se chci ohlédnout za kapitolou, která mě hluboce formovala… a kterou jsem se nakonec rozhodla uzavřít.
