Můj svět tlumočnice znakového jazyka ♡ (ne)patření do světa neslyšících
Obsah:
Jak jsem se k tomu dostala?
Často se mě lidé ptají, jak jsem se dostala ke studiu českého znakového jazyka a proč právě tato volba. Dnes bych vám ráda pověděla ten příběh, protože někdy v životě nás osud navede na cestu, kterou bychom si sami nevybrali, ale která se nakonec stane tou pravou. Prostě u mě to bylo osudové setkání, které mi otevřelo svět neslyšících a českého znakového jazyka.
Konec jedné cesty, začátek nové
Od mládí jsem chtěla dělat něco se zvířátkama či lidmi. Nešla mi fyzika a ani chemie. Bavila mě jen biologie, takže na medicínu to nešlo! Poté jsem se dozvěděla o studiu speciální pedagogiky a našla si nový sen! Ale jak už to tak bývá, osud mi mírně zavařil. Chyběl mi jediný bod k přijetí na vysokou školu speciální pedagogiky.
Bylo to zklamání, ale zpětně si myslím, že něco špatného je pro něco dobrého. Co se zdá jako prohra, může být ve skutečnosti počátek něčeho úžasného, jen to v tu chvíli tak nevypadá.
Věci, které nás formují
Tak jsem si na rok zaplatila studium jazykovky v Praze a začala tam jezdit! Náhodně jsem se při jedné cestě setkala s neslyšícím mužem, který rozdával letáky o kurzech znakového jazyka. To setkání bylo osudové. Bylo to jako malý zázrak, který mi ukázal, kudy vede má další cesta.
Rozhodla jsem se zapojit a věnovat se studiu českého znakového jazyka v kurzu. S každou hodinou a každým znakem jsem vnímala, jak se mi otevírá zcela nový svět, svět, který bych neměla šanci poznat, kdyby nebylo toho „jediného bodu“, který mi chyběl k přijetí na vysokou.
Nové možnosti a nové sny
Nakonec jsem se přihlásila na Filozofickou fakultu UK, na obor Čeština v komunikaci neslyšících, který se právě věnuje znakovému jazyku, lingvistice a tlumočení. Zajímavé je, že jsem se ten rok dostala i na speciální pedagogiku, ale můj osud byl jasný. Vybrala jsem si znakový jazyk a nikdy jsem nelitovala.
Studium mi otevřelo dveře do světa neslyšících a jejich fascinující kultury. Dnes, když se ohlížím, vidím, jak jedna „náhoda“ vedla k takovému obohacení mého života. A to je i to, co chci sdílet na tomto blogu. Jak malebné kouty světa, tak fascinující aspekty kultur, které bychom jinak neměli šanci poznat. Občas to je náhoda a občas tomu musíme jít trochu naproti!
Kdo ví, možná právě vy máte nějaký svůj „jediný bod“, který vám změnil život. Dejte mi vědět třeba zprávou, těším se na vaše příběhy!
Co mě na práci tlumočnice znakového jazyka nejvíce naplňuje?
Lidé se mě často ze zvědavosti ptají, co mě na mé práci tlumočnice nejvíce naplňuje. Někteří očekávají, že to bude snadné, ale jak každý, kdo pracuje s lidmi, ví, není to nikdy černobílé.
Zodpovědnost a Výzva
Dlouho jsem měla k tlumočení značnou pokoru. Je to obrovská zodpovědnost a vždy jsem si byla vědoma, že bez ohledu na to, kolik už vím, je vždy co se učit. V naší zemi je nedostatek tlumočníků českého znakového jazyka, a tak jsem se rozhodla překonat své obavy a pustit se do práce. Je to náročné, ale zároveň nesmírně odměňující.
Variabilita a odměna
Možná nejlepší věc na mé práci je její variabilita. Každý den je jiný. Dostanu se do různých situací, působím v různých oborech – od sociálních služeb, přes školství až po televizi. Mám tu čest být součástí světů, do kterých se „obyčejný smrtelník“ často nedostane. V jeden den tlumočím ve vězení, pak jdu na pracovní pohovor, na dentální hygienu a ještě zvládnu odtlumočit pár rodinných telefonátů :D A Jsem součástí všech těchto lidí a jejich životů…
Víte, jaký je ten nejlepší pocit? Když vše klapne. Když obě strany – slyšící i neslyšící – jsou spokojeni, když se podaří překlenout bariéru nedorozumění a vytvořit most mezi dvěma světy. To je v okamžiku, kdy cítím, že má práce má smysl.
Realita a boj s předsudky
Je to samozřejmě náročné povolání, neustále plné adrenalinu. Nejde jen o jednoduché překládání slov, ale o emocionální inteligenci, schopnost chápat kontext, překonávat různé stigmata, neustále vysvětlování kdo jsem (že nejsem příbuzná klientky nebo sociální pracovnice). Netlumočíte jen hezké věci, ale také ty špatné, špatné diagnózy, jste svědky diskriminace…
A pak je tu ještě jeden aspekt mé práce, který je pro mě náročný, ale i motivující: neustálý boj se společenskými předsudky a mýty o neslyšící komunitě. Tento boj není jen o tom, jak překládat slova, ale o tom, jak měnit myšlenky a postoje.
Děkuji, že jste se mnou. Je tu ještě mnoho práce, ale každý úspěšně překlenutý most mezi světem slyšících a neslyšících je pro mě odměnou a potvrzením, že jsem na správné cestě.
Proč bychom se měli učit znakovat?
Učení se znakovému jazyku je často považováno za „něco navíc“, co by mohlo být užitečné, ale není to považováno za nezbytné. Ovšem důvodů, proč by se lidé měli znakovému jazyku věnovat, je celá řada.
Sociální Inkluze
Neslyšící a nedoslýchaví lidé tvoří podstatnou část naší společnosti všude ve světě. Setkáváme se s nimi na ulicí, v obchodech, na pracovištích, ve školách, u lékaře a mnoha dalších místech. Umění znakovat je krokem k tomu, abychom žili ve společnosti, která je inkluzivní, kde každý má rovné šance na komunikaci.
Lidský Kontakt a Empatie
Začátek komunikace může být něco tak jednoduchého jako pozdrav nebo poděkování. Pokud umíme alespoň základy znakování, můžeme navázat kontakt s neslyšícími lidmi a zároveň jim ukázat, že je respektujeme a bereme v úvahu.
Osobní a Profesionální Výhody
Umění znakovat může být nejen osobně obohacující, ale také profesionálně výhodné. Ve zdravotnictví, v sociálních službách, ve vzdělávání, a dokonce i v obchodu mohou znalosti znakového jazyka otevřít nové možnosti.
Učení se jazykům nám může pomoci získat novou perspektivu na svět, rozšířit naše myšlení a stát se tolerantnějšími. Znakové jazyky, které jsou jazyky v plném smyslu slova s vlastní gramatikou a slovníkem, nabízí unikátní pohled na komunikaci a na svět kolem nás.
Důležitost Respektu a Trpělivosti
Jako v jakémkoliv jazyce, komunikace ve znakovém jazyku vyžaduje trpělivost a respekt k druhým. Je to důležitá životní dovednost, kterou by měl každý z nás mít.
Umění znakovat je užitečné nejen pro komunikaci s neslyšícími, ale může být výhodné i v situacích, kde slovní komunikace není možná nebo praktická – například v hlučném prostředí, na velké vzdálenosti, nebo v situacích, kdy musíme mluvit potichu.
V konečném důsledku, učení se znakovému jazyku je o mnohem víc… Je to o otevření se nové kultuře, novým způsobům komunikace a novým způsobům myšlení. Je to investice do lepšího a inkluzivnějšího světa pro všechny z nás.
Díky, že jste se přidali k mé komunitě. S láskou,
Kristýna ♡♡♡
